PEYOTE, SAN PEDRO

PEYOTE
            Wadley, bývalá vlaková zastávka, dnes jen zapomenutá vesnička.Rozkládající se na jedné z náhorních
      plošin severního Mexika. Už roky tu vlak nestaví a autobusy přes poušť přijíždí jen
       v nepravidelných intervalech. Voda do vesnice dorazí dvakrát týdně, obyvatelé si zvykli dělat zásoby.
            Každý pátek se koná na náměstí ovocný trh a přijede také zásobovací vůz doplnit nejnutnější zboží
      do malých krámků. Život v poušti plyne pomalu a klidně bez větších změn.
      Přesto má toto místo své kouzlo za kterým přijíždějí lidé z celého světa. V okolní poušti
      roste malí a nenápadný kaktus, kterému je připisována čarovná moc. Šamani indiánských kmenů
      ze střední a severní Ameriky využívají jeho schopnosti už více jak 3.tis. let. Při rituálech
      pojídají sušený kaktus který dává moc vidět budoucnost, měnit se ve zvířata nebo čarovat.
      Přímo za vesnicí se rozkládá svaté místo Wirikuty, místo kde bůh „ peyotl“ uhnětl z kukuřičného
       těsta prvního člověka. A právě zde roste kaktus lophophora nazýván také peyotl. Do této lokality
       vede jediná asfaltová cesta , která objíždí celé pohoří, proto většina návštěvníků volí kratší ,
      ale nebezpečnější cestu z nedalekého hornického městečka. Na stezce doslova vytesané do okolních hor
      zajišťují dopravu jeepy, po střechu narvané zvědavci, kteří chtějí ochutnat mýtickou rostlinu.
            Najít peyotl není tak lehké, přesto že je na první pohled odlišný od všech ostatních kaktusů.
      Malý koláček bez bodlin vyčnívá ze země jen malý kousek nad povrch. Schovává se ve stínu Gobernadory
      rostliny ,která jediná dokáže přežít v této suché oblasti.
            Na poušti o rozloze 350km2 je mnoho míst kde kaktus roste,
      avšak vyskytuje se v rodinkách a vzdálenost od další lokality může bít i několik km.
      Hon na peyotl se podobá našemu sbírání hub,pořádají se dlouhé procházky do okolí a v rojnicích
       se pročesává každý kus prašné pudy.,
             Peyotl, je chráněnou rostlinou, jeho sběr a vývoz je federálním přestupkem,
       varují cedule. Přesto existují způsoby jak zákony obejít.
            mexičan: "o kousek dál se už musí platit 50 peso, má to tu výhodu,že ani policie tě neobtěžuje.
      Komu platíš? : nevím, chlápkovy v autě, nebo přijede na motorce, asi někdo z radnice.
      A když nezaplatíš? : tak zítra přijede s posilou a když nezaplatíš musíš pryč."
            Nejdříve je potřeba odkrýt hlavičku až ke kořeni, pak ji opatrně odříznout a kaktus zasypat hlínou.
      Jen tak může vyrůst nova rostlina. Často na takto ošetřeném místě vyroste hned několik hlaviček
      živených jedním kořenovým systémem.
             Místo trnů vyrůstají vlákna, které se musí odstranit. Chuť je pronikavě hořká
      a zůstává dlouho na jazyku. Při polykání větších kusů nebo snědení velkého množství
      nastávají žaludeční nevolnosti. Pro získání kýženého efektu je třeba trpět.
           K dosažení halucinací se musí zkonzumovat nejméně čtyři hlavičky. Menší množství jen zahání žízeň
      a potlačuje pocit hladu.
             Indiáni při svých peotlových rituálech snědí okolo 10ti kaktusů a zkušený šaman jich spořádá
        přes třicet.
      Nepociťují únavu, jejich tělo se zmítá tancem po celou noc, duše navštíví jiné světy
      a vrátí se z odpovědmi na otázky, které peyotlu položili. Tvrdí že:bílý muž jde do kostela,
      aby mluvil o Ježíši indiáni jdou do svého vigvamu mluvit s Ježíšem.
            Taková je magická moc peyotlu a vlastně i celé pouště, kde kaktus roste.
       Místa opředeného mýty o čarodějích a kouzlech ze kterých se staly legendy.
             Wadley, zapomenutá vesnička, kde ani vlaky nestaví.